Do Wicku

Ve čtvrtek 29. června jsem konečně vyplul na první etapu plavby na Island. Foukal krásný JZ až Z vítr zpočátku 2–3 Bft, později 3–4 Bft. Loď se nádherně rozeběhla – asi dvě hodiny rychlost neklesla pod šest uzlů.

Po týdnu stráveném údržbou lodi a čekáním na vhodné počasí to byla krásná odměna. Práce bylo dost – jako vždy: opravil jsem lišty držící víko bilge, vypláchl a naplnil nádrž na vodu, instaloval radarový odražeč, obě plachty (obzvlášť tohle se v jednom a za mírného větru dělá fááákt dobře), vydrhnul jsem celou palubu poznamenanou od ptáků hřadujících celou zimu na sálinzích, zajistil jsem napínáky vantů proti povolování, vyčistil jsem stropní větrák hlavní kajuty, přilepil ulomenou část rollfocku, zkontroloval jsem motor a převodovku, vyměnil olej a filtry, napnul řemeny alternátoru a vodního čerpadla, doplnil mazání hřídele a udělal spoustu dalších menších oprav či úprav.

Proplul jsem kolem obrovského pole větrníků a začal se přibližovat k západnímu pobřeží Moray Firth. Cestou přestal fungovat autopilot, takže jsem si i hezky zakormidloval. Směřoval jsem do krásně kryté maríny v přístavu Wick. V poslední části etapy vítr uhynul, takže jsem plul jen na motor. I tak se rychlost pohybovala jen kolem tří uzlů, protože Neptun proti mně poslal přílivový proud; ale nešlo o nic hrozného. Kolem desáté hodiny večer jsem tam přistál.

Již rutinně jsem opravil autopilota a jal se studovat předpověď počasí. Blížilo se zase několik dní nepříjemně silného větru. Šlo o to, zda mám dalšího dne hned plout dál nebo přečkat Neptunovu nepřízeň zde. Dalším přístavem měl být Kirkwall na Orknejích. Ten se mi líbí mnohem víc než Wick. Taky jsem nechtěl zvětšovat zpoždění oproti plánu.

Wick – Kirkwall

Ráno jsem se rozhodl plout dál. Došel jsem zaplatit za stání. Harbour Master mě překvapil – cena za jednodenní stání je 30 liber. On mi sám nabídl, že mi bude počítat jen krátký pobyt, tedy 15 liber. Milé.

Vítr foukal jen velmi slabě – za celou etapu nepřekročil dvojku Beauforta. Plul jsem tedy celou dobu na motor a občas – spíš jen zkusmo – vytahoval plachty. Při vjezdu mezi ostrovy jsem se zase potýkal s přílivovým proudem. Tentokrát dost silným – na motor jsem proti dnu plul jen necelými dvěma uzly. Ovšem pokud jsem se chtěl dostat do Kirkwallu, plavba jinak načasovat nešla.

Do maríny jsem připlul asi v půl dvanácté BST. Bylo hodně plno. Jedno krásné volné místo bylo podle lidí ze sousední jachty rezervováno pro rybářskou loď. Poslední, co bych si přál, bylo, aby mě někdo budil v šest hodin ráno. Hledal jsem tedy dál.

Přistál jsem u tankovacího pontonu a prošel celou marínu. Na konci nejvzdálenějšího pontonu jsem našel vhodné místo. Pomocník HM mi později řekl, že to bylo poslední volné místo určené pro hosty. Někdy je dobré mít kliku.

Pobyt v Kirkwallu

Další čtyři dny jsem strávil v Kirkwallu čekáním na lepší počasí, drobnými opravami, procházkami po městě, návštěvou katedrály Saint Magnus a Orknejského muzea a degustací místních fish and chips (vynikající) a vína ze zdejší samoobsluhy (ucházející).

Též jsem se odbavil pro opuštění Británie (přes internet). To se však neobešlo bez nečekaného „obveselení“. Patřičným úřadům jsem odeslal platný formulář C1331. Použil jsem excelový formát, který jsem použil v předchozím roce. Z úřadů mi odepsali, že by byli radši, kdybych na jejich stránkách vyplnil webový formulář.

Formulář ovšem měl první část pro připlutí do UK; tahle část nešla přeskočit. Já jsem ale chtěl odplout. Připlul jsem téměř před rokem. Zkusil jsem tedy vyplnit připlutí, ale formulář nepřijímal data v minulosti. GRRR! Poslal jsem znovu excel s tím, že formulář nefunguje správně. Odpověděli e-mailem, v němž mi přáli šťastnou plavbu.

Taktéž jsem pečlivě procházel navigaci. Mezi ostrovy jsou silné proudy a na některých místech se tvoří tidal races; neznám český výraz – existuje vůbec? Zvláště prvních cca 10 mil je navigačně „intenzivních“: mělčiny, skaliska, tyčové značky, kardinální i jiné bóje, majáčky, proudy a ony races (zde zvané rost).

odplutí z Kirkwallu

Pečlivě jsem počítal správné načasování – nechtěl jsem se za silného proudu octnout ani v Rull Rost, ani v dalším Rullard Rost. Spočítal jsem časy, kdy bych měl být na několika kritických místech a pečlivě naplánoval a do mapového plotteru připravil trasu. Nejsem takový střelec, abych v takové oblasti plul od oka nebo metodou „posuň kurzor a pluj k němu“. Takhle se dá plout třeba na Palagružu…

Rull Rost a Rullard Rost

Na Faery – den první

S odplutím jsem nepospíchal; není nad to, když si člověk vypočítá odplutí na velmi pozdní dopoledne. Na všech kritických místech jsem byl včas, nikde nenastalo žádné drama. Jen při vplutí do Westray Firth mě překvapilo, že proud zde už začínal téci velmi svižně. Ovšem bylo to mým směrem, tak jsem si nestěžoval. Pozorně jsem vyhlížel, tvoří-li se někde neobvyklé vlny, ale nedělo se tak. Proud mě velmi rychle vypláchl do otevřeného Atlantiku. Za poměrně slabého větru (do 3 Bft) jsem zamířil k SZ.

Vlny se na volném moři zvětšily. Obzvlášť jsem si to užil, když jsem zase opravoval autopilota (ano, to je věc, která se již stala mojí „oblíbenou“ kratochvílí). S činností, kterou obvykle zvládám za 20 minut, jsem se v nepohodlí zvlněného Atlantiku pachtil dvě hodiny. Ale co, alespoň jsem si provětral plíce a procvičil slovní zásobu v jedné specifické oblasti slovníku.

Také jsem zjistil, že v bilgi pomalu přibývá voda. Nešlo o nic dramatického, ale na více než dvousetmílové přeplavbě to moc nepotěší. Odhalení příčiny jsem nechal na přístav. Nyní jsem jen častěji kontroloval množství vody v bilgi, případně ji vypumpoval.

Další výhodou pečlivé navigační přípravy bylo to, že jsem předem věděl, že i tady potkám těžební věže, nakládací terminály a obslužná plavidla. Asi 60 mil od ostrovů je tu skupina takových potvor. Čekal bych je východně od Orknejí a Shetland, ale tady ne. Nicméně jsem dost pečlivě prohlížel vyzoomovanou trasu a plavební překážky odhalil. Při celkovém pohledu mapový plotter tato zařízení vůbec nezmiňuje – krása vektorových map.

nevyzoomovaná mapa

Naplánoval jsem tedy trasu tak, abych se zařízením s několikamílovým odstupem vyhnul. Během noci se mi to povedlo.

vyzoomovaná – trasu jsem posunul asi o 5 mil západně

 Na Faery – den druhý

Už během noci vítr zesílil. Předpověď to uváděla, takže pohoda. Konec konců, vítr do 5 Bft je v téhle oblasti považován za slabý. Jen vlny se ještě více zvětšily, což ubralo plavbě na pohodlnosti.

Nejen pohromami je stíhán jachtař. Už od konce noci (a to je tady velmi brzo) šlo plout jen na plachty. V jihovýchodním a později východním větru Alfa plula rychlostí mezi 4,5 a 6,5 uzly.

Odpoledne jsem si četl v kajutě, když jsem zaslechl podivné zvuky. Ne, tentokrát nepřicházely z nějakého stávkujícího zařízení na lodi. Trochu to připomínalo zvuky velryb, ale znělo to jinak. Vystartoval jsem do kokpitu a očima luxoval horizont.

V jednom směru jsem těsně nad obzorem, na jinak úplně čistém nebi, zahlédl slabý obláček. Hmm, nic zvláštního, že? Ale obláček zmizel a za chvíli se zase vytvořil. Vytvoření doprovázel syčivý zvuk.

Ano! CHRLÍ!!!

Ne, nebyla to velryba, nýbrž kosatka. Podle malé dorzální ploutve samice. Skočil jsem po foťáku a začal fotit. Jak už to v takových situacích bývá, většina snímků krásně zachycovala prázdnou vodní hladinu. Ale pár fotek vyšlo.

Kosatka se vydala směrem ke mně. Hlavou mi bleskla myšlenka na portugalské „ukusovače kormidel“, ale usoudil jsem, že jsem od portugalských břehů dost daleko.

Tvor plul k mojí přídi pod úhlem 10 až 15 stupňů k mému kurzu. Napadlo mě, zda se nesrazíme. Uvažoval jsem, že změním směr doprava. Ale zapochyboval jsem, zda kosatka zná ColReg. Kromě toho jsou to chytrá a rychlá stvoření, takže pokud se nechce srazit, uhne. Pokud se chce srazit, nemám šanci uhnout.

Nechtěla! :-D

nevypadá to, ale uhýbá

Proplula kolem mě ve vzdálenosti 4 až 5 metrů a zamířila k JZ. Asi za deset minut připlula od SV další kosatka – taky samice. Předpokládám, že se těmi zvláštními zvuky svolávaly.

Později odpoledne jsem znovu zatoužil po zábavě. Vytáhl jsem tedy sextant a změřil výšku Slunce nad obzorem. Pozorování jsem hned zpracoval. Polohová čára mi vyšla necelou míli od polohy z GPS. Hmmm, kde asi Američané dělají chybu…

Ještě později jsem do nádrže dolil asi 15 litrů nafty, čímž byl příděl zábavy pro tento den vyčerpán. Tedy kromě téměř nepřetržitého čtení.

Za den jsem uplul 120 mil, velmi pěkné.

Na Faery – den třetí

I tentokrát předpověď počasí vyšla – vítr ve druhé polovině noci sílil. Měl dosahovat síly 7 Bft, což vycházelo také. Zatím.

Nad ránem začal pískat alarm mapového plotteru. Tentokrát nešlo o ztrátu signálu – plotter protestoval proti nedostatečném přísunu potravy. Napětí pokleslo na 11,7 V. Vypnul jsem alarm a plotter se tvářil, jako by se nechumelilo. Usoudil jsem, že řešení počká na rozednění, a šel si zase lehnout. To nebyl dobrý nápad.

Asi za hodinu a půl se plotter vypnul a záhy po něm i autopilot. Chtěl jsem hned nastartovat motor a dobíjet, ale ani to nešlo. Startér jen cvakal. Zkusil jsem nožem propojit kontakty startéru, ale ty jen slabě jiskřily. Bylo mi to divné, protože startovací baterie by měla být oddělená.

Už dříve zlobil spínač motorového okruhu – musel se silou otočit do krajní polohy, aby byl kontakt dostatečný. Věděl jsem o tom a měl s sebou náhradní. Za driftování jsem spínač vyměnil. Nebylo to právě pohodlné, ale operace se zdařila. Startér ale stále dělal (skoro) mrtvého brouka.

Teď už se vlny zvětšily na dva až dva a půl metru; foukalo 6–7 Bft, v poryvech o něco víc. Nabalil jsem se jako pumpa a zasedl ke kormidlu. Pro obveselení se dalo do deště. Do Torshavnu jsem to měl asi 45 mil.

Asi po dvou hodinách se vítr stočil na předobok, tak jsem vytrimoval plachty a vyvázl kormidlo. Občas jsem musel směr korigovat, ale bylo to neskonale lepší. Seděl jsem pod sprayhoodem.

Navigoval jsem podle ruční mapové GPS, ale v jednom místě mapový podklad nesouhlasil – kousek jsem plul po pevnině. Ani to moc nedrncalo. Torshavn pořád nebyl vidět. Viditelnost se kvůli dešťové přeháňce rapidně zhoršila.

Na kanále 12 jsem se ohlásil zdejšímu VTS (Vessel Traffic Services) a řekl jim, že mi nefunguje motor a budu tedy vplouvat na plachty. Byl jsem v tu chvíli asi 1,5 míle od přístavu. Právě přecházela přeháňka, která snížila viditelnost pod 200 metrů. Vynahradila to větrem kolem 9 Bft. Co víc si člověk může v podobné situaci přát? Hlavní plachtu jsem před přístavem úplně spustil a vyroloval asi 1/3 kosatky.

Při vplouvání jsem potkal tři velké lodi, později další, trochu menší. Ani jedna na mě nehoukala. Ne snad, že by mě neviděli – přeháňka přešla, vidět bylo lépe. I vítr zeslábl na 5 až 6 Bft. Myslím, že na můstcích slyšeli moji komunikaci s VTS a věděli tedy, proč tam šaškuji jen na plachtu.

V jednom místě se plulo velmi ostře proti větru. Ten mě zároveň snášel, takže bych skončil na obrovských kamenech vlnolamu u břehu. To mě nelákalo. Udělal jsem tedy halzu a kus se vrátil. V širším místě jsem vyroloval více přední plachty a dotáhl ji. Ani takhle jsem se nedostal dál.

záznam vplouvání

Znovu jsem se vrátil a vyroloval celou kosatku. Pořádně jsem ji napnul a podnikl další pokus. Ten vyšel, i když jsem v nejužším místě potkal onu menší nákladní loď. Jak jsem se dostával hlouběji do přístavu, vítr slábnul. Nakonec jsem se pohyboval necelým jedním uzlem, ale pořád směrem k pontonu pro hosty. Ovšem když jsem zaplul do závětří asi pětipatrových domů, vítr ustal úplně. Byl jsem asi 15 metrů od stání jako připraveného pro mě.

Na břehu se začali rojit jachtaři. Taky na velké plachetnici, na kterou mě snášel proud, nastalo rojení. Měl jsem dost fendrů, i oni měli dobře krytý bok. Stejně dva členové posádky vzali další fendry a vykrývali možná místa kontaktu. Loď se pohybovala velmi pomalu, takže nešlo o žádné drama.

Jejich loď nesla francouzskou vlajku, i mezi sebou mluvili francouzsky. Na mě ale sympatická paní z posádky promluvila anglicky:

„Copak, nefunguje ti motor?“

Vzpomněl jsem si na onu hlášku „funguje to, ale neseje to“.

„Motor funguje, ale baterie jsou úplně vybité, takže to nestartuje.“

„Nám se to tady stalo taky.“

Na břehu se ozval jachtař z jiné posádky. Téměř radostným hlasem řekl:

„Nám taky.“

Poněkud se mi ulevilo, že nejsem jediný trotl v přístavu. :-D

Ostatní jachtaři nestart motoru nepřiznali, ale volali:

„Hoď nám lana!“

To jsem svižně udělal. Přitáhli mě do stání a provizorně vyvázli. Zeptali se, jestli nepotřebuji ještě něco. Nepotřeboval jsem, takže jsem srdečně poděkoval a vyvázal loď podle svých představ.

povedlo se

V terminálu jsem zaplatil za stání a dobil kartu na placení elektřiny. Po jejím zprovoznění jsem natáhl dobíjecí kabel. Asi za půl hodiny jsem zkusil nastartovat. Motor naskočil na první otočení klíčku. A tvářil se jakoby nic. Konec konců právem – jeho chyba to nebyla.

Ještě jsem vyzkoušel plotter, taky okamžitě začal fungovat. A pak už jen jídlo, odpočinek, sociální jistoty…

Pokračování najdete zde.

Plavil se a sepsal