Matt Rutherford se snaží získat svou plavbou kolem Ameriky peníze pro organizaci, která organizuje jachtařské plavby i pro postižené lidi. Má za sebou 20 tisíc mil a do cíle v Anapollisu mu zbývá pouhých 5 tisíc mil. Na své lodi Albin Vega je velmi šťastný. Pohybuje se nyní v pásu pasátů.
„Do Annapolisu mi už zbývá jen 5 tisíc mil,“ napsal Matt Rutherford. Na moři je už jedenáct měsíců bez přestávky. Dvaatřicetiletému jachtaři se však na pevninu příliš nechce. „Někdy si přeji, aby pevnina přestala existovat,“ říká. Už dlouho žije ve svém vlastním světě.
Plachtí aby plul a zážitky z minulých týdnů ho těší. I když mu oceán připravil řadu nepříjemných překážek. Třeba čtyři bouře během obeplouvání mysu Horn, které přišly zcela nečekaně po pětidenním bezvětří. Na cestě ho provází mnoho ptáků. „Být na moři“ si Matt užívá.
Loď už sice připomíná lepší vrak – elektrika stále dělá problémy, dvě ze tří GPS jsou rozbité, stejně tak AIS a rádio. Ale tak Matt alespoň ví, co je nutné k tomu, aby přeplachtil oceán. Ze dvou rozbitých odsolovacích zařízení si Matt sám postavil jiné plně funkční a další kusy vybavení lodi, jako třeba větrné kormidlo stále fungují, sice na dobré slovo, ale fungují. To je vše, co má pro něj cenu.
Rutherford už před několika lety sám absolvoval dlouhou plavbu na vlastní lodi. Na Pearson 323 přeplul do Evropy Atlantik severní cestou a jižní trasou se vrátil zpátky. Loď Albin Vega, mu pro jeho pokus o rekordní plavbu kolem Ameriky zapůjčil spolek CRAB, který organizuje jachtařské plavby i pro postižené lidi. Svou nonstop plavbou sbírá Matt pro organizaci peníze.
Protože měl krátký čas na přípravu a chtěl ušetřit, tak řadu důležitého lodního vybavení si vypůjčil ze své vlastní lodi. Byla to například druhá GPS, se kterou nalogoval 35 tisíc mil nebo kormidlo, které má za sebou 40 tisíc mil. Nelze se tedy divit, že se s ním jeden přístroj po druhém loučí.
Kromě toho Matta zaměstnávají i další problémy. Už nějaký čas mu poskakuje hlavní kajutová přepážka a vpravo se začíná prolamovat ke stěžni. „Jako praktik si s tím ale hlavu nelámu. V nejhorším případě to zas nějak spravím. Vždyť už mi do cíle chybí jen dva měsíce plavby,“ nepřipouští si Matt problémy, které by mu mohly plavbu zkazit.
K cíli, kterého vlastně po všech těch nepopsatelných měsících na moři, ani nechce dosáhnout. Ne, nezbláznil se, jen svůj život naplnil oceánem. Na svém blogu píše o mnoha tématech, kterého při osamělé plavbě napadají, píše o oceánské fauně, flóře a přemýšlí o smyslu nebo nesmyslu vydat se na takovou gigantickou cestu na tak malé lodi. „Nedávno mě probralo i to, že na mě skrz kajutu kapalo. Venku řádila vichřice a loď ležela v devadesátistupňovém náklonu. Oceán mi chtěl asi připomenout, že 27 stop skutečně není příliš mnoho,“ směje se už teď Matt.
Skipper už nyní přemýšlí, o svém „nechtěném“ návratu ke všednímu životu. „Venku už tak dlouho zůstat nemohu. Dochází zásoby a taky toaletní papír. Kromě toho do Vegy v posledních dnech teče více než obvykle. Všechny bilgepumpy jsou rozbité, takže vodu vyčerpávám vodu po staru – jedním patnáctilitrovým kbelíkem a prázdnou plechovkou od kukuřice.
V pásu pasátů je Rutherford už od 12. února. Voda i vzduch se zase oteplují, před sebou už nemá žádnou zemi. Aby nemusel na severní polokouli příliš stoupat proti větru, zvolil východnější kurs a v současné době se nachází někde na zeměpisné délce Azor.
Článek přeložen z webu yacht.de