VE VÍRU TORNÁDA
Zimní plavba Johna Taylora z New South Walesu se změnila v noční můru, když udeřila bouře a jeho jachta Duncanson 35 byla sražena na bok poté, co najela do vodní smršti.
Východní pobřeží Austrálie je fascinující plavební oblast. Během zimy se zde může vytvořit velmi výrazná tlaková níže, nazývaná východopobřežní níže (east coast low). Tyto bouře přinášejí silný vítr doprovázený rozbouřeným mořem a přívalovým deštěm. Naštěstí je lze většinou s poměrně vysokou přesností předpovídat, takže jsme se na naši velkou plavbu vydali opatrně.
Plavili jsme se ze Sydney na ostrovy Whitsunday Islands, tedy zhruba 1000 nm na sever. Měli jsme za sebou několik týdnů naší (velmi pomalé) zimní plavby podél střední části severního pobřeží New South Walesu, když jsme uslyšeli předpověď, že máme čekat jižní vítr o síle 25 uzlů, 2-3 m vysoké vlny a drobné přeháňky s možností bouřky. Nic hrozného, zažili jsme už horší. A při předpovědi jižního větru jsme se těšili, že urazíme notný kus cesty k našemu cíli na Coffs Harbour.
Ovšem nikdy nic nejde podle očekávání. Dopoledne byl jen slabý vítr, ale s deštěm měla předpověď pravdu. Než nastalo poledne, už se směrem k jihozápadu tvořilo několik bouřkových center a déšť sílil. O hodinu později, nejenže byla centra bouřek plně utvořena, ale rychle se pohybovala, a to přímo směrem k nám – ještě více deště, tentokrát opravdu hustého. Objevilo se plno bouří s těžkými černými mraky a vzhledem k úhlu jejich pohybu směrem k nám nebylo praktické ani bezpečné plout dále k pobřeží v naději, že se vyhneme bouřkové linii, která se nyní táhla přes celou jižní oblohu.
Můj 35 let starý laminátový Duncanson 35 je solidně stavěná plnomořská loď. Se srolovanou kosatkou a zrefovanou hlavní plachtou se nám dařilo zvládat nepříznivé povětrnostní podmínky dobře, ale pak se bouře začaly zvětšovat a pohybovat rychleji přímo přes nás.
Pamatuji si, jak během našeho kurzu Coastal Skipper náš instruktor při meteorologii zmiňoval, že pokud je mrak tmavě nachový nebo nazelenalý a děsivý, je po zábavě a začíná tvrdá dřina – a ty mraky jeho popis přesně vystihoval.
Také nám podrobně popsal další jev spojený s bouří – vodní smršť nebo tornádo na hladině. Škody, které působí, nevznikají až tak v důsledku cirkulujícího větru, který dokáže být velice silný, ale především díky výrazně nižšímu tlaku vzduchu ve sloupci. Náhlá změna tlaku častokrát odtrhla palubu nešťastných jachet, které byly tímto vírem zasaženy.
Rozhodně není nuda
Takže když jsem se podíval na moře a uviděl, jak se pod ohavně nachovým mrakem formuje temný trychtýř, už jsem věděl, že tenhle výlet rozhodně nebude nudný. Než se trychtýř dotknul vodní hladiny, byl už tak blízko, že jsme viděli, jak se kolem něho vaří voda: skutečná vodní smršť v přímém přenosu. Nastartoval jsem motor, skasal veškeré zbývající plachty a zamířil směrem od centra rostoucího počtu trychtýřů – v tu chvíli už můj puls odpovídal otáčkám motoru.
Nejbližší bezpečný přístav Coffs Harbour byl stále ještě 15 mil severozápadně od nás, takže jsme odvysílali zprávu o povětrnostních podmínkách a naši polohu jejich záchranné stanici. Ačkoliv pokud bychom byli nuceni opustit loď v těchto podmínkách, nenamlouval jsem si, že bychom měli vysoké šance na přežití, a to ani se záchranným ostrůvkem.
Nasadili jsme si záchranné vesty a harnesy a zkontrolovali, zda je vybavení na palubě patřičně zajištěno a kajuta zavřená, čímž jsme byli tak připraveni, jak jen jsme mohli být. Byli jsme na palubě čtyři, takže jeden stál u kormidla, dva sledovali, kde se objevují smršti a jeden zůstal dole, abychom měli v kokpitu místo.
Všechno šlo relativně dobře: dokázali jsme se vyhnout pěti vírům, když vtom jsme uviděli zhruba 2 metry vysoký rychle vířící sloupec vody, který se náhle utvořil přímo před námi. Provedli jsme obrat, abychom se mu vyhnuli a jak jsme zamířili pryč, najeli jsme přímo do dalšího, který jsme ve 3-4 metry vysokých vlnách již neviděli.
Náhle nás zasáhl více než 60tiuzlový vítr, který zdánlivě přicházel ze všech směrů najednou. Loď se zhruba na 30 sekund položila na bok, pak byl vítr pryč a ona se vztyčila a pokračovala v plavbě jako předtím. Všechno se odehrálo tak rychle, že jsme nemohli dělat nic, než se pevně držet. Přestože vvybavení bylo bezpečně přivázané, všechno vlálo, člun tancoval nahoru a dolů a solární panel divoce vibroval – měli jsme hodně o čem mluvit celou další hodinu, zatímco jsme přihlíželi, jak bouře odchází směrem na otevřené moře.
Kus štěstí
Jen málo zážitků je tak děsivých, jako když vás zasáhne divoký rozmar počasí. Pokud bychom měli na výběr, nikdy bychom v tomhle nečasu venku nebyli, ale naše noční kotviště v Trial Bay bylo otevřené, takže bylo nutné, abychom se dostali do bezpečného úkrytu v Coffs Harbour. Byli jsme dobře připraveni a měli jsme dobrou loď, ale myslím si, že jsme také měli prostě kus štěstí – síly působící na lo%d a jejich dopad mohly být mnohem ničivější.
Celkem jsme napočítali přes 15 smrští. Do Coffs Harbour jsme dorazili o tři hodiny později, právě se soumrakem. Všude v maríně se mluvilo o smrštích: „Víte, že někteří jimi dokonce propluli, když je to chytilo na moři?" Jenom jsme se usmáli a odpověděli, že jsme je také viděli.
O autorovi
John Taylor je elektroinženýr v důchodu a plachtí již 35 let. Se svou ženou Patsy se plaví kolem východního pobřeží Austrálie, pokud zrovna mohou. Mají za sebou plavbu z Tasmánie na jihu na Whitsunday Islands na severu.
Co je to vodní smršť?
Australský Bureau of Meteorology definuje tornádo jako „rychle rotující sloupec vzduchu o šíři 5 – 1000 m v průměru...napojený na základnu kumulonimbu nebo velikého kumulu, který je schopen působit škody na zemském povrchu. Tornáda mohou nabýt podoby vodní smršti, pokud se utvoří nad vodní hladinou."
Vodní smršť se může pohybovat po hladině rychlostí 2-80 uzlů. Jejich životní cyklus se skládá z pěti částí: utvoření temné skvrny na vodní hladině, spirálovitý pohyb na vodní hladině, utvoření prstence vodní tříště, utvoření viditelného vodního trychtýře a nakonec rozpad vodního trychtýře. V kterémkoliv stádiu může být obtížné smršť spatřit, zvláště ve stadiu rozpadu. Vodní smršti nenasávají velké množství vody; trychtýř je ve skutečnosti tvořen kondenzovanými vodními parami. Ke kondenzaci dochází vlivem extrémně nízkého tlaku uvnitř sloupce.
Fujitova- Pearsonova stupnice kvantifinkuje možné škody prostřednictvím různých rychlostí větru ve sloupci tornáda. Síla 0 označuje vítr o minimální rychlosti a začíná na stupni 11 Beaufortovy škály síly větru (56-63 uzlů). Maximum je stupeň 5 s větrem o síle 261-318 uzlů. Vodní smršti se téměř vždy tvoří při bouřích – u středu bouře, kde se vyskytuje silnější stoupající vítr, se formují ty nejintenzivnější smršti.
Existují dva druhy vodních smrští. První se tvoří nad vodou – říká se jim vodní smršti při hezkém počasí a obecně nebývají tak ničivé, jako druhý typ. To jsou tornádové vodní smršti, které se nejprve utvoří nad pevninou a teprve pak se přemístí nad vodu. Ovšem oba typy jsou nebezpečné pro jachtaře a ty, kdo žijí v blízkosti pobřeží moře nebo velkých jezer. Ti by neměli brát varování před vodní smrští na lehkou váhu.
Během závodu Sydney-Hobart v roce 2001 dostihla jachtu Nicorette silná vodní smršť, která se utvořila ve středu silné bouře na jižním pobřeží New South Wales. Smršť prošla v těsné blízkosti jachty a velmi vážně ji poškodila. Jachta závod dokončila, ovšem její přístroje zaznamenaly rychlost větru blížící se 100 uzlům a byla zasažena kroupami o velikosti golfových míčků.
Když jsme se vydávali na plavbu, nebylo vydáno žádné varování před tornádem či vodní smrští, ovšem je velmi obtížné je předpovídat. Atmosféra, především v okolí bouří, je natolik nestabilní, že je téměř nemožné zpracovat funkční počítačové modely pro takto intenzívní atmosférické jevy. Někdy také dochází ke zpoždění komunikace při informování stanic pobřežní stráže, tudíž nezbývá, než abychom sami jako kapitáni vyhodnotili situaci.
Překlad: Lucie Schürerová