Podél Portugalska k jihu

Details: Written by Standa Bílek; Published: 10 November 2014

Podél Portugalska k jihu.

Marina v Portu není vlastně v Portu, ale asi 3 km níže po proudu řeky Douro a postavili ji nedávno na místě, kde původně byl rybářský přístav. Technologie vytlačují tradiční lov z malých lodí blízko břehu, teď jsou lodě větší a plují dál od břehu, mají větší sítě, loví více ryb. Je jich také méně a tak se část přístavu uvolnila pro postavení mariny (dokončena 2012). Tradiční způsob života se zvolna vytrácí a rozpouští, hypermarkety likvidují malé obchodníky, rodinné hospůdky jsou nahrazovány prosklenými restauranty s neony a blyštivou nádherou chromu. Tak je tomu v samotné Marině Douro (tak se to oficiálně jmenuje, v samotném Portu se stát nedá) a v Portu, kam se dá dojít pěšky. Návštěva tradičních výrobců Portského je také podřízena turizmu a je to vlastně tak trochu návštěva musea, ve sklepích, které jsme navštívili (Churchill, Rerreira, Ramos Pinto) už dávno výroba skončila, když zaplatíte, dají vám ochutnat jakýsi vzorek, nejsem odborník, tak nepoznám nic a kromě podrobně vypsané genealogie jednotlivých rodů a spousty prázdných sudů tam je toho pramálo k vidění.

Protože jsem potřeboval sehnat napínák vodního stěhu, a v obchodě v marině mi nabídli o kousek větší za cca 300 €, tak jsem vyrazil pěšky do dalšího obchodu. Ten byl cca 15 minut pěšky proti proudu řeky, kolem toho co zbylo z rybářského přístavu a zbytků původní zástavby. V úzkých uličkách potkáváme převážně staré lidi, jsou tady malinké krámky a hospůdky, na nábřeží je prádelna kde se v ohromných vanách pere tradičním způsobem (valcha a mýdlo s jelenem), suší se hned vedle na tyčích zapřených mezi kameny, staří rybáři opravují sítě, ženské nosí vše v lavóru na hlavě. Dáváme si oběd v hospodě, kam se vejde cca 10 sedících hostů + několik venku pod slunečníkem. Roztopí gril (na ulici, dřevěné uhlí, žádná elektrika nebo plyn). Řeknou, jaké mají čerstvé ryby, ty jdou potom na gril. Příloha fritované batáty, vařené brambory, zeleninové saláty, mísa oliv, bageta, k pití 0,7 bílého, na závěr káva a zákusek. Pro 3 osoby 39€. Atmosféra neskutečná, nikdo z rodiny, která tvoří personál, neumí ani slovo jinak než portugalsky, naštěstí se najde okolo jdoucí anglicky mluvící rybář, ten pomůže s komunikací. Když odcházíme, přijíždí zásobovací dodávka naložená demižóny s vínem. Jdu se zvědavě podívat a výsledkem jsou dva demižóny po 5litrech, jeden červeného a jeden bílého za neskutečnou cenu 11€. Rozlišují se vína mladá (letošní) a stará (loňská). Samozřejmě bílá a červená. Červená se dělají silnější, standard je 13% alkoholu, bílá jsou lehčí okolo 10-11%. Dalo by se tady stát asi déle, je to tady skutečně velmi příjemné, jenom marina patří k těm dražším, za den stání 25€. Když ale dorazí napínák a je úspěšně namontován, nebrání nám už nic ve vyplutí dále směrem k jihu. Vítr stále stávkuje a tak bručíme na motor podle pobřeží do 100 mil vzdáleného přístavu Nazaré.

Nazaré je ostatně jako většina přístavů na pobřeží v prvé řadě přístavem rybářským. Hned vedle přístavu tady stojí továrna na zpracování ryb, lodě se již dopředu hlásí vysílačkou a dostávají pokyny kam se vyvázat. Protože připlouvají nepravidelně, je jejich příjezd ohlašován houkáním sirény, která oznamuje lidem, že je čas jít do práce. Houká se, když připlouvá loď bez ohledu na denní či noční dobu. Prostě připlula loď a je potřeba ji vyložit a úlovek zpracovat. My jsme do Nazaré připluli ve čtvrtek dopoledne za bezvětří a teploty okolo28°C. Odpoledne jsme přešli přes dunu oddělující přístav od pobřeží a na zcela opuštěné pláži jsme se vykoupali v Atlantiku. Předpověď byla optimistická, v sobotu to mělo fouknout od severo-západu. Večer se spokojeně uložíme k spánku, vše je fajn a jednoduché. Ráno se zdá vše v nejlepším pořádku do okamžiku, kdy m Eva oznámí, že „něco“ cítí. Prý jako plyn? Trochu se leknu a začínám pátrat. Vedení mám udělané z jednoho kusu Cu trubky tak abych na něj všude mohl. Tak že plyn je brzy vyloučen, ale zápach stále zůstává. Když zvednu podlážku nad vnitřním uložením hnací hřídele, je vše jasné. Mezi přepážkami se převaluje mix oleje a slané vody, vše ušlehané do nevábné směsi. Nejprve si myslím, že je na vině simering těsnící hřídel, ale skutečnost je horší. Celé vnitřní pouzdro je uvolněné. Z venkovní strany lodě ho tvoří domeček s ložisky a simeringy, z vnitřní je vše dotažené matkou a zatěsněné Loctitem. Pootočil se ten venkovní domeček, Honza se potápí k lodnímu šroubu a potvrzuje mi, že se domeček (když otáčím uvnitř lodě matkou) skutečně otáčí. Tak že loď musí z vody, to musím nějak řešit. Nebezpečí z případného vyšroubování domečku a následného zablokování lodního šroubu a kormidla je příliš velké. Zkoušíme někoho sehnat, ale v pátek odpoledne máme smůlu. Nejdřív v pondělí. Je jasné, že to Honza na Kanáry nemůže stihnout, tak začíná shánět cestu do Prahy. Já zatím odsává nevábnou směs do kanystrů. Mám štěstí, cca 100m od lodi je kontejner na vyjeté oleje a okolo spousta nádob od oleje. Postupně vynosím 15 litrů směsi, problém je stále dotéká další. Pronikání vody nakonec zabráním tím že do spáry pod povolenou matku omotám a vtlačím tenký provázek, který pevně dotáhnu. Přítok se omezil na 0,5l za 24 hodin, s tím do pondělí vydržím.

V pondělí v devět ráno vyplouváme od mola v marině a plujeme k bazénu, ze kterého by nás měli zvednout. Jeřáb se dává skutečně do pohybu, ale po 50m se zastavuje. Praskla hydraulická hadice. Začíná pršet, sílí vítr. Stojíme navázaní na betonovou stěnu bazénu a příliv s odlivem tam s námi dost cvičí. Kdo to ale má pořád převazovat? Tak to nechávám dost na volno a s odlivem se ocitáme u stěny. Paráda. Jenže příliv nás zase zvedá a sílící vítr s námi v nárazech mlátí o stěnu, že to fendry je tak tak poberou. V 16:00 praská další hadice na jeřábu a my odplouváme zpátky k molu v marině. Honza balí věci a chystá se na cestu domu, autobus mu jede ráno v 05:50, je to ale dost daleko a tak vyrážíme s hodinovým předstihem. Pomůžu mu s batohem na kraj přístavu, tady se loučíme. Nevyšla nám ta přeplavba, jak jsme chtěli Honzo, tak snad příště to bude lepší. V 09:00 jdu k jeřábu, nejprve se bude vyndávat malý motorák, potom betonový 15m ketch a potom bych měl přijít na řadu já. Když je ale betonka venku z vody fouká už v přístavu takový vítr, že nedokáži odtlačit příď od mola (šlo to přesně z boku). Tak se domlouvám na další den a v 10:00 jsem opravdu z vody. Nejprve se pokouším s tím něco dělat ještě na jeřábu, ale marná snaha a tak putuji na betonovou plochu, jsem podepřen a upozorněn, že tam mohu být jenom do konce listopadu, protože potom se vyndávají rybářské lodě a není místo.

Popisovat podrobně opravu asi nemá moc cenu. Rozebrat tu stranu co se nepovolila, se podařilo až po vyžíhání tmelu autogenem, potom proplach benzínem, sešroubování a aretace venkovního domečku pomocí dvou šroubů M8 a dvou kusů nerezové pásoviny přivařené k trupu. To jsem stihnul s pomocí Aleca, Angličana který tady má loď na břehu již několik roků, průběžně ji opravuje a přivydělává si opravami lodí v nesnázích. Sazba 25€ za hodinu. Ve čtvrtek ráno všechno přematlat barvou, dolít olej a ve 14:30 jsem na vodě a odplouvám k molu do mariny. Zatím to vypadá, že všechno drží, večer ještě jdeme na nákup a obejít bankomaty. Vše se tady platí v hotovosti, karty v celém přístavu prostě neberou. A placení mám dost a dost. Tak že Alec-práce a olej 190€, marina týden stání a jeřáb nahoru/dolu 300€, nejvíc mne ale dostala cena za podpěry pod loď. Ta je 100€ za měsíc, denní sazba neexistuje. Nakonec jsem to uhrál na 50€.

V pátek ráno ještě vše jednou kontroluji a 10:30 vyplouváme z přístavu. Vjezdem do přístavu se prohánějí několika metrové vlny. Jedná se o v těchto místech obávány a nebezpečný swell, který buší do pobřeží téměř neustále a je velmi silný i dost daleko od pobřeží. Vše způsobuje prudké zvedání dna, do kterého naráží masa vody ženoucí se Atlantikem. V předpovědích počasí pro tuto oblast se uvádí jeho výška stejně jako rychlost a směr větru a pro plánování plavby je to ne zrovna zanedbatelný faktor. O tom jsem se sám přesvědčil, když nám v oblasti mezi ostrovem Ilha da Berlenga a mysem Cabo Carvoeiro lehl vítr. V tom okamžiku se moře změnilo v oranici, vlny přicházely ze všech směrů a na motor jsme postupovali rychlostí 2,5 kn. Rychle hledám kam dál, původní plán doplout do Sines se škrtá a míříme do blízkého přístavu Peniche Těch 7 mil, to byla muka, ale nakonec přistáváme na poslední volné místo u mola pro hosty. Dá se tady i kotvit, ale s ohledem na předpověď volím raději bezpečí mola. Ono to s tím kotvením není jednoduché, je potřeba vybrat místo mezi „soukromými“ bójemi a toho místa tu zase tolik volného není. Stání tady stojí stejně jako v Nazaré 16€ za den, za celý týden je sleva, ale doufám, že odplujeme dříve. Večer jdeme na obhlídku městečka, všude je blízko, obchoďák, spousta restaurací, obchody se vším možným. Už bych to pomalu nazval portugalská klasika. Hned vedle mariny je pevnost která původně chránila poloostrov, později byla využívána jako vězení, hlavně pro politické vězně. Trest si tu odpykávali snad všichni vedoucí představitelé komunistické strany Portugalska a to až do amnestie v roce 1974. Podle fotografii tady soudruzi nijak nestrádali a zdá se někteří z nich toho dokáží těžit dodnes. V dobách historicky starších byly využívány kobky umístěné tak, že se při přílivu částečně zaplavovali. Dost drsné, i když to zase pravidelně umylo podlahu. Dnes, 8.11. fouká silný SW, vlny cákají přes vlnolam až do mariny. Zřejmě budeme mít nějaký den na poznání blízkého okolí. Až bude něco nového, dám vědět.

Ahoj

Standa

Eternity v Nazaré Honza v Nazaré