Čekání v Peniche.

 Když jsme dopluli do Peniche tak nikdo nečekal, že tady zůstaneme více jak den dva. Skutečnost je ale opět zcela jiná, než bylo očekávání. Připluli jsme v pátek a už v neděli se na stožáru před stanicí místních námořních záchranářů objevil černý balón a zelené a bílé světlo. Nebudu tvrdit, že jsem věděl, co to znamená, ale vítr fučel řádný, vlny se tříštily o vlnolam velmi efektně a tak jsem usoudil, že to bude něco o počasí. Pomohl Reedsův almanach. Tak že pro neznalé, kteří se zatím neměli možnost s něčím takovým seznámit. Denní znak pro vítr 6-7 Bf – černá koule, nočním značením jsou dvě světla - bíle nad zeleným. Tak nám to vydrželo přes celý týden, stačilo se ráno podívat z okna a nemusel jsem shánět předpověď počasí.

 Samotná marina v Peniche toho moc nenabízí. Jedno cca 100m dlouhé plovoucí molo, venkovní část je určena pro hosty, na vnitřní straně jsou přivázány dvě místní plachetnice a zbytek zabírají lodě pobřežní stráže. Když jsme připluli, bylo jediné volné místo na konci mola, před námi stál katamarán s německou vlajkou, před ním superrychlý žlutý francouzský trimaran, (ale pod belgickou vlajkou), potom dvě plachetnice a jeden místní motorák sloužící k turistickým rybolovným výletům, více se nevešlo. V průběhu týdne jedna plachetka odplula s větrem na sever a připlul další katamarán pod norskou vlajkou. Chytali jsme ho při přistání, a i když měl dva motory, měli jsme všichni dost co dělat. Na mole je připojení na elektriku a voda. Sociální zařízení sestává z jedné miniaturní místnůstky půdorysu 1,2 x 1,8m pro ženy a jedné pro muže, v každé umyvadlo, sprchový kout a WC. Za připojením na wi-fi je potřeba zajít do nedaleké kavárny.  Při připlutí jsme dostali mapku Peniche s vyznačením všech důležitých míst-supermarket, tržnice, autobusové nádraží. Vše se dá obejít za půl hodiny, všude je blízko. Nachodili jsme se toho dost, co také celé dny dělat. Jediná činnost okolo lodi bylo kontrolovat a měnit uvazovací lana. Když se třetí den u snídaně ozval zvuk, jako když něco kovového spadne na palubu, šel jsem se podívat co se děje a brzy se nestačil divit. Dvě vyvazovací lana byla přetržená a třetímu moc nechybělo. Tato příhoda mi připravila neklidné spaní až do konce pobytu, zvlášť když vítr začal hnát vlny přímo do mariny a loď se u mola zmítala snad na všech lanech, co jsem měl. Další už neprasklo, ale stejně jsem musel několik konců odřezat, už nebudili důvěru. Odnesl to také jeden fendr, nevydržel a praskl.

 Po týdenním pobytu nás v pátek ráno zaskočil správce mariny se žádostí o přestěhování lodě. Potřebuje volné místo pro kamaráda, co připluje s lodí. Nakonec se stěhovaly katamarány a místní motorák, jeden katamarán na molo s čerpačkou a druhý společně s motorákem na přístavní zeď. My se stěhovali na začátek mola, všichni dost těsně za sebe a  před obědem se objevil ve vjezdu do přístavu velký dvoustěžník. Nastalo hemžení, házeli se lana, gumák záchranářů tlačil do zádě a nakonec to stálo u mola. TARA
V roce1989 postavená a pojmenovaná Antarctica, v roce 1999 prodána legendárnímu závodnímu jachtaři Siru Petru Blakeovi a přejmenována na Seamaster . V roce 2001 je Sir Peter Blake během expedice v Brazílii zavražděn na palubě piráty. V roce 2003 je loď prodána současným majitelům a přejmenována na Tara. Od roku 2004 po současnost slouží k vědeckým účelům a je zapojena do řady výzkumných programů. Mimo jiné v letech 2006-2008, v průběhu arktické expedice, strávila 507 dnů zamrzlá v ledu a nadriftovala 2600km.
Základní technická data: délka 36m, šířka 10m, ponor 1,5-3,5m, materiál - hliník, váha 120 tun. Nádrže na naftu 40.000l, na vodu 6.000l, watermaker s kapacitou 300l/hod, odpadní tank 7.000l. Ubytování pro 14 osob, v době když byla v Peniche byla loď obsazena 8 lidmi. V záznamech lodě je jako nejsilnější zaznamenaný vítr uváděno 82kn z prosince 2010 v Strait of Magellan. Koho by to zajímalo více, mají samozřejmě internetové stránky http://oceans.taraexpeditions.org/

 Měli jsme štěstí, že jsme se seznámili s místňákama a tak jsme byli pozváni na dopolední přednášku o vědeckém programu a všeobecných cílech které managment  lodi sleduje. Bylo to francouzsky s překladem do portugalštiny, tak jsme celkem rychle opustili přednáškový sál. Je jasné, že je to hlavně o penězích, různých grantech a nadacích a tak se musí občas udělat nějaká ta propagace s TV a zástupci tisku. Mě zajímala hlavně loď samotná a tak když se po přednášce odebrala společnost na prohlídku lodě, opět jsme se připojili. Samotný trup lodi připomíná svým tvarem spíše trup ponorky a tento první dojem ještě umocní vodotěsné dveře na vstupu i dále v interiéru lodě. Nemá smysl popisovat detaily, loď je to velká, plně přizpůsobená svému účelu a dva palubní inženýři si na nedostatek práce rozhodně nemohou stěžovat (palubní inženýr je termín, kterým označují mechaniky, nejsou to inženýři v našem pojetí). Strávili jsme na lodi skoro dvě hodiny a mohli nakouknout do všech běžně přístupných prostor, k mechanice kýlu nebo k motorům jsme se ale nedostali. Odpoledne byla loď přístupná veřejnosti a byl tak velký zájem, že v 16:00 uzavřeli vstup na molo, aby zvládli frontu, co na tom mole stála. V neděli ráno v 8:30 Taru odvázali a vypluli do domovského přístavu, což je Lorient ve Francii.  

 Nám se čas v Peniche už také chýlil ke konci, v pondělí ráno jsme zaplatili za 10 dnů stání 110 € a v 08.00 už jsme míjeli konec vlnolamu. Měli jsme naplánováno, že poplujeme do Lagosu, cca 170 Nm plavby, ale zase to bylo všechno jinak. Předpověď  z Gribu tvrdila, že to bude zvolna zesilující SW. Protože trasa vedla přibližně kurzem SSE, dal se očekávat hladký postup. Když se ale před půlnocí začal vítr stáčet na SE, zatušil jsem zradu. Po půlnoci ještě přes rádio stahuji aktualizovanou předpověď. Stále uvádějí SW, ale realita je o 90°jinde, fouká to přímo proti. Prodírám se tím na motor, okolo je celkem hustý lodní provoz (v nedalekém Sines je nějaká rafinerie, tak je to tady samý tanker, díky za AIS) mám postavenou hlavní s bezanem a doufám v nějakou změnu, ta se ale nekoná a tak po poradě s almanachem v 02.30 otáčím k pobřeží, na traversu máme Sines. 18.11. v 08:30 se vyvazuji na tankovací molo a doplňuji naftu (zatím nejlepší cena 1,319€/litr), opět šaškárna s platbou pouze v hotovosti, naštěstí tu mají bankomat přímo v recepci mariny. Nevím, jestli jsem to nepsal už dříve, ale bankomat v Portugalsku vám vydá jednorázově pouze 200€. Tak že doporučuji mít u sebe dostatečnou hotovost, mně bankovní poplatky přišly za pobyt v Portugalsku celkem draho Potom přihlášení do mariny, záloha na kartu od automatických dveří 30€, samozřejmě hotově, potom přejezd na určené místo a vyvázání. Po předchozích zkušenostech využívám každý vazák v dosahu a večer jsem rád, že jsem tak učinil, metrový swell pohazuje loděmi na všechny strany a ani my nejsme přes naší váhu 20t výjimkou, během noci praská jedno lano, ale ostatní drží, tak že vše OK. Mají tady přístav pokrytý silným signálem, tak že se připojím i v lodi, píšu tohle povídání a vybírám fotky z Peniche a z Tary abych to mohl poslat, než poplujeme dál. Také ověřuji předpovědi, Grib a weather on line trvají na svém bludu, pouze windguru se přiblíží realitě, když předpovídá S. Bylo to v noci a dost daleko (25Nm) od pobřeží, tak že bych neřekl, že to bylo ovlivněné pevninou. No pokaždé všechno nevyjde podle představ a plánů, ale takový je život

Ahoj Standa.

Peniche                                                                  Marina Peniche