Jak jsem minule psal, že tady není moc změn, tak jsem objevil další novinku, v přístavu je další loď pod belgickou vlajkou, ale s českým majitelem. Také zajímavý příběh a i když ne tak dramatický jako ta ocelová loď co jsem zmiňoval posledně, ale může to někomu ukázat cestu. Majitel lodě se jmenuje Petr (nějak je tady těch Petru hodně, a protože tomu, co je tady už přes rok místní říkají Pedro, budu se toho pro příště držet i já). Nedostal jsem z něho kolik toho má vlastně napluto, ale jednou byl na charterové plavbě jako člen posádky a loď na které pluli, byla Alubat Ovni 45, se zasouvacím kýlem, sklopným kormidlem, samozřejmě hliníkovka (to jenom pro ty co jim jméno Alubat nic neříká). No a tehdy se rozhodl, že když loď tak Alubat Ovni. A když objevil inzerát na Ovni 35, tak ji koupil. Je pravda, že ji koupil neuvěřitelně levně, dal za ni 18.000,-€, ale …. Koupil ji přes internet a když ji kupoval, tak si zaletěl za majitelem do Paříže a tam se s ním dohodl, aniž by loď osobně viděl. Původní majitel ho upozornil, že je potřeba opravit motor, vypadalo to na vodní pumpu. Opět přes internet objednal v Arguineguinu opravu motoru. Servis mu motor vymontoval a po prohlídce oznámil cenu za opravu 2600,-€, to už se Petr snažil trochu škubat, ale motor byl v servisu a ten ho bez zaplacení zpět nenamontuje. Nu co dělat, zaplatil. To už jsem se s Petrem seznámil osobně, asi přišel na to, že organizovat to elektronicky nebude to pravé a že toho k organizování ještě bylo hodně, tak přiletěl na Gran Canaria. Po opravě motoru byla na řadě oprava takeláže. Stěžeň byl 10 cm od spodního konce do 1/3 obvodu horizontálně prasklý a zborcený dovnitř, kabel od radaru to čistě uskříplo a byl utržený jeden podvant. Místní mi nabídli opravu za 1500,-€, ale to jsme mu rozmluvili s tím, že to sám udělá levněji. Nebyl to od nás úplně dobrý nápad, netušili jsme, že toho budeme muset většinu zařizovat a dělat s Pedrem sami, ale nakonec se vše podařilo. Stěžeň jsme sundali, zkrátili ho o poškozenou část, spočítali délky a zakrátili kompletní rig, všechno odvezli do Las Palmas, nechali nalisovat nové horní „T“ terminály, vyrobit nový podvant, naspojkovat a prodloužit kabel od radaru, potom jsme to všechno navěsili na stěžeň a stěžeň postavili. Popisuji jenom ty hlavní momenty, bylo a je toho mnohem více, ale nejde o podrobný výčet oprav, ale o ukázku toho, jak se z výhodné koupě může stát finanční past a že se při koupě lodě vždy vyplatí mít sebou někoho, kdo se v lodích aspoň trochu vyzná. Věřím, že to Petr dotáhne do zdárného konce a na jaře příštího roku vypluje směrem do Evropy, tak jak plánuje, ale práce ho čeká ještě hodně a levné to nebude. Tady bych chtěl poděkovat všem lidem z ČANY a ČYK, kteří mne na začátku mé jachtařské dráhy pomohli radou či skutkem. Různé názory (i když jsem s nimi třeba i nesouhlasil) informace a rady, které jsem zde v průběhu let vyslechl, byly neocenitelné a je třeba si uvědomit, že tyto informace Vám žádný sebelepší instruktor nemůže během kurzu, který trvá cca 1 týden předat (a leckdy ani co předávat nemá, úroveň a znalosti některých školitelů jsou minimálně diskutabilní).
Do všeho toho snažení okolo Petra a jeho lodi se občas děli i věci, nad kterými zůstával rozum stát. Chodím spát okolo půlnoci a kolem jedné ráno spím jak dřevo. Přesto se jednou vzbudím po ráně, která se ozvala ze břehu. Pomyslím si, že se asi potkala nějaká auta čelně, šlupka to byla neskutečná. Potom v polospánku zaznamenám, že blízko okolo jedou rybáři, mají rozsvícené halogeny, co používají při lovu a strašně křičí. No ale, když spím, tak spím, pouštím vše z hlavy a pokračuji ve spánku. Když mne dopoledne navštíví Pedro a říká, že jsem měl kliku, vůbec nechápu o čem, že to hovoří. „Ty jsi nic v noci neslyšel?“ Přiznávám, že jsem zaznamenal nějaký hluk a co jako? A potom se dozvídám co se vlastně dělo. Rybářská loď se vracela z lovu tuňáků. Všichni byli unavení, loď plula na autopilota a všichni včetně kapitána usnuli. Minuli mne asi o 10 metrů a narvali to přímo do pobřežních skalisek. Měli štěstí, že byl odliv a skály byly hodně vynořené, tak že je to nevyneslo až na ně. Takto jenom rozlámali nějaké dřevo v klounu a prkna v obšívce a samozřejmě laminát, kterým jsou dneska téměř bez výjimky staré dřevěné rybářské lodě vylepšeny. Potom to dávali téměř dva týdny dohromady a makali 24 hodin denně, ona když je sezóna tuňáků, tak jim každý den kdy stojí na suchu, utíká hodně peněz.
Další záživná akce čekala celý Arguineguin 10.-12. července. To tady proběhla Fiesta del Carmen, největší místní svátek. Je to svátek církevní, tradiční a velkolepé oslavy s ním spojené se dají jen těžko vyjádřit slovy. Hudební produkce vesměs končí v 05.00 ráno a paří se od čtvrtka do nedělního odpoledne. Během páteční noci jsme se byli podívat na roztančené parkoviště, ale štěně Bulli se tam bálo, decibelů tam bylo i na můj vkus až příliš a tak jsme poseděli s Pedrem a Petrem v našem oblíbeném podniku a v 01.00 jsem vyzval Petra, který po dobu oprav jeho lodi bydlel u mne na Eternity k návratu na loď. Petr ale chytnul slinu (tak se aspoň večer vyjádřil) a vyrazil s Pedrem pokračovat s tím, že přespí u sebe na lodi v přístavu. Ráno byl o telefon chudší, jestli mu při tanci vypadl, nebo mu ho někdo ukradl, vědí jenom bohové. V neděli je procesí, kdy se socha Virgen del Carmen stěhuje z kostela na svátečně vyzdobené rybářské lodě a ty v poledne vyplouvají do nedalekého Moganu, tam jde socha opět na břeh a s procesím do místního kostela. Na konci měsíce ji zase přivezou zpátky a na další rok uloží do kostela v Arguineguin. V neděli je na vodě všechno co může plavat, všechny lodě mají zvukovou aparaturu a každý hraje něco jiného, tam kde obvykle na rybářských lodích leží na ledu ulovené ryby jsou pro tentokrát lahve se vším možným (nejčastěji pivo a rum s kolou nebo tonikem), na každé lodi 20-30 lidí, tancují, padají do vody, plavou se vzájemně navštívit, mezi tím jezdí vodní skútry a motorové čluny. Policie jenom zpovzdálí přihlíží, ale nesnaží se nijak zasahovat, ono to ani nejde, to by museli zavřít snad tisíc lidí. Nás je na Eternity také dost, pluli jsme v předstihu do Moganu a viděli tu ohromnou skupinu lodí připlouvat, po návratu do Arguineguinu byl trochu problém najít místo na kotvení, nakonec jsem zůstal stát tam, kde to zrovna šlo a druhý den jsem překotvil. V pondělí ve městě chcípnul pes, všechno zavřené a někteří hospodští se z toho vzpamatovávali i tři dny než zase začali normálně fungovat a otevřeli zase svoje podniky, ale na přístavní hrázi je na rozdíl od města nějak rušno. Staví se ohromné stany, přijíždějí sanitky, policie uzavřela celý prostor. Potom připlouvají lodě Salvamento Maritimo a přivážejí svůj náklad. Na moři vyzvedli z potápějících se člunů skupinu migrantů z afrických zemí. Není to tedy jak vidno problém jenom Středozemního moře, pouští se směle i na Atlantik. Byli to samí převážně mladí chlapi a v zemích z kterých sem odcházejí, nezuří v současnosti žádná válka, jedná se o migraci motivovanou čistě ekonomickým zájmem. Odpoledne už bylo nábřeží zase prázdné, kam je vozí a jaký je jejich další osud nevím, ale nikdo tady z nich nadšený není.
22. 7. přiletěl na krátkou návštěvu z ČR Martin. Měl jsem v plánu plout po přístavech a zátokách v blízkém okolí, ale nakonec bylo zase všechno jinak. S Martinem jsme společně postavili odsolovač do Eternity. Dokud jsem plul okolo Evropy tak ho nebyla potřeba spouštět, ale v důsledku dlouhodobého stání mimo maríny a s blížící se přeplavbou do Karibiku bylo potřeba odsolovač naostro spustit. Ty komerčně prodávané jsou s návodem, ale my jsme stavěli podle návodu z webu a tak jsme byli zvědaví, jak to všechno dopadne. Hned po spuštění se ukázalo, že přívod slané vody někde přisává vzduch. Nejprve jsme kontrolovali filtry (jsou tam dva) potom všechny spoje. Vzduch tam byl stále. Tak jsme natáhli hadici z filtrů přímo do moře a bubliny zmizeli. Ten vstup slané vody je společný pro odsolovač, WC a slanou vodu do dřezu. Ukázalo se, že vzduch je přisáván přes pumpu WC. Tak že dojet na břeh, koupit nový ventil + hadičníky, přeříznout hadici, ventil namontovat a můžeme dát další pokus. Vzduch tam nebyl, ale tekla jedna hadicová vysokotlaká koncovka, bylo vadné těsnění. Tak že znova na břeh a shánět ten správný „O“ kroužek. Když to tak píšu tak by se mohlo zdát, že to bylo za den hotové, ale ono to rychle nebylo. Cestou z železářství bylo vedro, tak z lednice v potravinách rychle vzít balíček 6x0,33 piva, sednout si na chvilku na lavičku pod palmu a to pivo vypít dokud je studené. Potom jde okolo Pedro, zastaví se na kus řeči, do potravin je to pár kroků, tak že bereme další dva balíčky, chtělo by to něco zakousnou, tak jdeme na nějaké tapas, tam mají točené pivo a když se vrátíme odpoledne kolem 14.00 na loď tak si trochu zaplaveme a potom spokojeně usneme, je přeci čas siesty a to se tady nepracuje. Odpoledne se jdeme trochu zapotápět, večer na procházku se psem a tak to utíká den za dnem. Nakonec jsme odsolovač rozchodili, dává to mezi 120-150 litry za hodinu a tak jsem plně soběstačný. Také jsme jeli na výlet do Las Palmas, a jeden den strávil Martin opravou radaru u Petra na lodi. A protože tady byl jenom na 10 dní, uteklo to jako voda a Martin se vrátil do ČR ke svým povinnostem prezidenta ČANY. Jenom málokdo má tušení, kolik práce bylo s prosazením nutnosti změn v zákonu o vnitrozemské plavbě. Díky všem, kteří se na té práci podíleli a podílejí.
Martin je doma a já přeplouvám na Tenerife do Los Cristianos. Když jsem se dostal s lodí do větrného proudu mezi Gran Canaria a Tenerife, praskl mi šekl na výtahu geny. Plachta sjela do vody, ale podařilo se mi ji vytáhnout bez poškození, použil jsem druhý výtah a plachtu zase vytáhl. Když jsem chtěl pokračovat na Gomeru, chytnul jsem mezi ostrovy takový protivítr, že s motorem na plné otáčky jsem stál na místě. Co teď. Na plachty to nebylo, i kdybych stoupal nevím jak, tak bych ostrov minul. Moje rozhodování nabralo jasný směr, když se mi nad hlavou ozval podivný zvuk a okolo začali padat kousky černého plastu. Ze silentbloků se urval windgenerátor a zůstal viset na drátech. Vrtule očesaná k nepoužití, ale generátor houpající se na bezanu na drátech a hrozící bezprostředním utržením a pádem na palubu byl jasným signálem k otočení lodi a návratu do Los Cristianos. Demontáž windgenerátoru (ucvakat zbytky drátů) z vlnami zmítaného bezanu byl celkem záhul, obzvlášť cesta dolů s generátorem v jedné ruce. Někdy to na lodi bolí a tohle byl ten případ.
Někdy na začátku září se vrátím na Gran Canaria, uvidím co bude nového a dám vědět.
Ahoj
Standa
Lodě na Fiesta del Carmen
Patronku Carmen mají rybáři i na fasádě svého družstva
Pochroumaná ocelovka
Ten mě málem trefil
Oprava přídě
Prasklý šekl výtahu geny
Migranti
Hliníkovka
Kopkit
Pohled vpřed
Paluba
Uvnitř - když se opravuje na pořádek se moc nehledí
Nabouraný, zkorodovaný spodek stěžně
Uříznutá část
A stěžeň je jak nový
Comments powered by CComment