Libštát 2018

Details: Written by BLAGOEV Martin; Published: 25 February 2018

Druhou únorovou sobotu hostil Libštát opět setkání jachtařů, tentokrát 48.v pořadí. Již v pátek mu ale předcházelo neorganizované setkání, kde byl větší prostor popovídat si, než dával nabitý program následujícího dne - například o jachtařských osudech Martina Dolečka.

Setkání zahájil Jarda Bernt uvítáním tří nevšedních hostů. Prvním byl „kouzelný dědeček John“, který v Austrálii pomohl zachránit Martinovi Dolečkovi jeho Alyu. Slyšeli jsme o něm už před rokem, Martin jej letos pozval do Česka a představil v Libšátu. Dalším byl Waltr Kaminský z Německa, jachtařská legenda (nikdo z nás by mu nehádal blížících se 88 let) a pak Nikolaj Litau (http://litau.ru/about-2 ), elitní ruský jachtař, který přijel rovnou z letiště povědět o svých polárních plavbách. Program setkání se rozběhnul a z nevlídné šedé zimy nás v setmělém sále kulturního domu pohltila vzdálená moře a s nimi spojená dobrodružství.

Nejprve prezident ČANY Martin Blagoev stručně informoval o dění v ČANY za uplynulý rok: vody legislativy jsou stojaté, praxe průkazů radiooperátora vydaných RYA se do odchodu Británie z EU nemění, upozornil na stánek ČANY na veletrhu FOR BOAT (9. – 11.3.2018, http://forboat.cz/ ), představil trasu podzimního ČANY Lanex Offshore Cup s promítnutím krásného videa z minulého ročníku závodu.

Tradiční zajímavosti Pepy Třešňáka, který se z pracovních důvodů omluvil, tlumočil i s pozdravy ve zkratce Jarda Bernt. Uvedl pak promítání filmu bratří Stejskalových, který dokumentoval průběh 21. ročníku České námořní rallye. Nabídla velice kvalitní konkurenci, jen na vítr byla poněkud skoupá (bylo jen 6 rozjížděk, z toho 2 navigační, vítr byl několikrát na hranici limitu), díky tomu ale vznikla řada krásných záběrů.

Pozdravy od Richarda Konkolského vyřídil Petr Ondráček, který provedl posluchače osudem jeho slavné plachetnice Niké od jejího zrození, přes plavby a triumfy až po zakotvení jako stálého exponátu Národního technického muzea, od září 2017. Popsal její záchranu a restaurování, když ztroskotala na Jadranu, a hledání a zajištění jejího definitivního místa. Na dva roky bude z NTM zapůjčena do Ostravy do areálu Svět techniky ve Vítkovicích. Pro tuto expozici shání Richard cokoliv z jachtařského vybavení, co je charakteristické pro dobu začátků našeho námořního jachtingu a velmi uvítá, když by někdo takové věci mohl darovat. Zajímavá je i drobná souvislost Niké s historií Libštátu - plachetnice Achát, která tu přišla na svět o něco dříve, byla stejného typu jako Niké.

Jachtařské publikace nakladatelství IFP Publishing z roku 2017, které byly s další literaturou k dispozici na stánku v předsálí, představila Lucie Forštová. Slovo pak dostal „Zdenál“ Sünderhauf, provedl zaplněný pozorně naslouchající sál vším, co absolvoval během roku 2017 HEBE Sailing Team (http://www.hebe4.cz ), který s loděmi Hebe IV. a Hebe V. navazuje na slávu jejich předchůdkyně stejného jména. Dynamické a dramatické záběry přiblížily závod Rolex Middle Sea Race 2017, ve kterém měla Hebe V. pod vedením skippera Milana Koláčka třetí nejlepší čas ve své třídě. O minulé sezóně tohoto našeho nejlepšího off-shore jachtaře byl pak následující film – tréning 2x denně ve větru 50 KNT i neskutečně lehký pohyb po lodi připomínající vznášení. Za nejnáročnější v sezoně pokládal sólový závod La Solitaire Urgo Le Figaro, kterého se jako první Čech v historii účastnil. Umístil se v něm na 4. místě mezi nováčky a v celkovém hodnocení byl 21. z asi 40 lodí. A jaké má další plány? Vše podřídit tvrdé přípravě na závod Vendée Globe 2020 - 21. Na závěr pak Zdenál pustil video ze vzácné návštěvy, kdy v Praze 6. 2. přednášel světoznámý jachtař Jean Le Cam, zmiňovaný jako jeden z nejúspěšnějších sólových jachtařů historie.

Blok věnovaný českému námořnímu závodnímu jachtingu přerušil Jarda Bernt důležitým vstupem - podařilo se spojení s Jirkou Denkem, který pozdravil přítomné z oblasti Antarktidy. Krátce zmínil, jakou trasou plul od konce října z jihu Argentiny, oblastí krásné Patagonie, k mysu Horn až k Jižní Georgii, kde už je i s malou dcerkou Haničkou. Slíbil za rok osobně vyprávět o všech zážitcích a sál mu odpověděl potleskem.

Sezónu 2017 La Grace pak přiblížil Pepa Dvorský. Loď absolvovala po 2 letech údržbu v Tunisu, pak zamířila do krásných i když chladnějších Švédských a Norských fjordů, kde bylo cílem zúčastnit se Tall Ships Races 2017. V tomto populárním závodu se loď v letech 2013 a 2015 umístila na prvním a druhém místě. Tentokrát však nečekaně museli závod na Gottlandu nečekaně vzdát, loď pečlivě připravená na závod plula nečekaně o asi 2 knt pomaleji! Příčinou se ukázala být 10 cm silná vrstva řas, která obrostla trup – Tunisané nedali antifoulingovou barvu!

Zdeněk Žižka pak uvedl vystoupení člověka, který je pravděpodobně jediným člověkem, který obeplul oba póly Země, kapitána Nikolaje Litau o plavbách, které podnikl na palubě jachty Apoštol Andrej v polárních vodách. Pan kapitán komentoval film a řadu záběrů z expedic kolem Antarktidy a z arktických plaveb, kdy za 10 let upluli přes 110 000 NM. Po návratu v roce 2003 začala další etapa života lodi až v 2009. Podnikli sérii expedic po stopách ruských výzkumníků a objevitelů – cílem byly Nová Země, Špicberky, Země Františka Josefa, kterou pokládá za nejkrásnější souostroví Arktidy, a za 2 roky připravují plavbu ke 100. výročí obeplutí Antarktidy ruskými plavci. Kapitán Litau zodpověděl řadu dotazů ke konstrukci a vybavení lodi – je to keč, na jeho dně je 2 cm silný ocelový plát 16 m dlouhý, loď má 130 m² plachet, které musí být ovládány ručně (kvůli silným námrazám v polárních oblastech nelze použít automatiku). Jinak je loď velmi dobře vybavená (topením, moderní elektronikou, satelitní komunikací Inmarsat i Iridium). Kapitán Nikolaj Litau mluvil rusky a vše perfektně překládal Jaroslav "Jacek" Bican.

Další bod programu patřil Zdeňkovi Teubnerovi a jeho dokončené plavbě kolem světa. Soustředěný sál provedl historií plavby, kterou citlivě vyvzorkoval. Trvala 3,5 roku, zahájil ji ve Štětíně, mezi Dublinem a Martinikem zakusil náročnost sólové plavby (vysoce si cenil pomoc pasivního AIS). Pak postupně přišel Barbados, skvělá Dominikánská republika, nebezpečný Kingston, Panama, Kolumbie, Galapágy, Markézy, Tahiti, setkání s Martinem Dolečkem. Až do poslední míle v Chorvatsku jsme sledovali poetické snímky plachet i břehů ze všech koutů světa, vyslechli zkušenosti i shrnutí na závěr – za celou plavbu se nic dramatického nestalo. Závěr byl - když se člověk na lodi o věci stará, tak slouží, nesmí být líný a je potřeba s předstihem dělat kontroly i údržbu. Zdeněk plul bez sponzorů, naprosto svobodně, nespoutaný žádnými termíny a celou plavbu nenakoupil masové konzervy , protože měl dost ulovených ryb.

Zdeněk Žižka potkal při plavbě na Maltě krásnou historickou estonskou plachetnici a dozvěděl se i její příběh, který nám krátce pověděl. V Estonsku byla postavena v roce 1927, má délku 22m, ponor 1,8m a je konstruována pro plavbu v mělkých mořích. V roce 1942 se na ní pra-pra rodiče jejího současného majitele Thomase zachránili útěkem do Švédska. Thomas ji našel po 5 letech pátrání poloshnilou na Alandských ostrovech, věděl jen, že do 1960 sloužila jako nákladní plachetnice. Opravil ji i díky grantu od Estonské vlády– a krásná loď pluje dál.

O dobrodružných osudech své plachetnice Alya v posledních letech pak podal svědectví Martin Doleček. Poprvé jsme ho zažili v Libštátě jako „námořní svéráz“ před deseti lety. Postupně jsme sledovali jeho plavby – první z Chorvatska na Kanárské ostrovy s bláznivým stopařem Tomášem, pak po návratu do Evropy si dal cíl obeplout svět. Směr byl zpět přes Atlantik, Panamu, řadu tichomořských souostroví na Nový Zéland, Novou Kaledonii a na Australský kontinent, který se stal pro Alyu málem osudným. V silných proudech, větru a rozbouřeném moři loď uvízla zabořená do písčin, kde do nejbližší vesnice bylo neprostupným terénem přes 300 km. Martin nás provedl dramatem, ve kterém se střídala naděje s bezvýchodností, a když se zdálo vše ztracené, objevil se „kouzelný dědeček John“, který svou zarytou obětavostí a nápady pomohl zázraku a loď se podařilo zachránit. Se zatajeným dechem jsme sledovali podrobný popis záchrany a následné opravy lodi s výsledkem, že loď je teď připravená vyplout. O tom všem Martin psal (viz např. web krasajachtingu) a povídal na řadě míst, aby si vydělal na opravu lodi a další plavbu. Na závěr Martin dědečka Johna Libštátu představil a sál ho pozdravil mohutným potleskem.
Zpestřením bylo další vystoupení, v programu uvedené s názvem Od matematiky k ekonomii, i když by titul „od stipendia k jachtingu“ byl asi výstižnější. Usměvavý blonďatý student, Pavel Kocourek, poutavě a s humorným nadhledem vylíčil, jak snad jen z touhy po dobrodružství přežíval v New Yorku jako bezdomovec, první plachetnici si pořídil kvůli bydlení, aniž měl jakékoliv zkušenosti s plavbou. Pak koupil ještě dvě, lodě pronajímal, potkal řadu zajímavých lidí jako turisty i jako spolubydlící. Jeho další plány jsou dostudovat … a pak plout pod plachtami.

Tomáš Kúdela pak promítnul perfektně sestříhaný, obrazově kvalitní komentovaný film, který věrně naplnil svůj název – Plavba životem. Osobní souvislosti a cesty pod plachtami, v různých sestavách lidí a po různých trasách se prolínaly. Sdíleli jsme zamyšlení vyslovené Tomášem na závěr: „… v posledních letech mi život přijde jiný než dříve, daleko klidnější, ještě nevím, jestli je to zásluha jachtingu … je ale jasné, kam chci směřovat a proč chci plout …“ a dodal: „..pokud by někdo chtěl se mnou, řekněte …“.

Teprve ke konci odpoledne dorazil letošní host Libštátu, Tomáš Oliva. Má za sebou část obeplutí Evropy na kajaku, na tu cestu pomýšlel už na střední škole. Připravoval ji půl druhého roku, když dospěl k rozhodnutí ji neodkládat. Startoval z Prahy proti proudu Vltavy, 6 m dlouhý kajak převezl na vozíčku přes Šumavu a pokračoval po Dunaji dál. První zimu pracoval v Egyptě, kajak počkal na jednom z řeckých ostrovů, než vyrazil dál ke Korintskému průplavu, přes něj do Albánie, Černé Hory, podél pobřeží Jadranu k Benátkám až do italského Bibione, kde jej již s partnerkou Nikolou zastihla druhá zima. Po ní pokračovali dál podél Itálie. Na další plavbu a na nutné opravy kajaku si teď vydělává na Islandu a na jaře plánují pokračovat dál. Tomáš je teď na cestě 3 roky a je v polovině trasy, jejíž délku odhaduje na 20 tisíc km.

Přiblížila se osmá hodina večerní, Libštátské setkání se chýlilo k závěru a sál čekal večerní námořnický bál. Jak Jarda Bernt připomenul, setkáními jachtařů v Libštátu již prošly dvě generace, pro ty první to byla především příležitost k výměně zkušeností a informací. Dnes doba pokročila, ale přesto, že sál nepraská ve švech jako dříve, účast je stále úctyhodná. Blíží se 50. výročí Libštátských setkání a zachytit to nejzajímavější z jejich historie by měl k té příležitosti připravovaný sborník. Jarda oslovil přítomné, kdo by měl zájem, ať přispěje krátkým textem. Pozval pak všechny na následující, 49. ročník, je naplánován na 9. 2. 2019. Budeme se těšit – každý Libštát je jiný a každý má svou nezapomenutelnou atmosféru.

Libštát 2018 – soustředěný sál