Technologicky vyspělé bóje a majáky se vynořují podél celého britského pobřeží. Ale jak ovlivňují způsob naší navigace?

Pokrokové technologie námořní navigace jsou viditelné ne jenom v oblasti elektronavigačních přístrojů, kterou máme na palubě, ale také na způsobu, jakým dostáváme informace z našeho okolí. Zavedení majáků, mlhových rohů a majákových lodí bylo kdysi technickým vrcholem pro varování námořníků před nebezpečným pobřežím nebo mělčinami, avšak postupně jsou tyto prostředky stále častěji vyřazovány, protože GPS dovolují kdykoli přesně určit, vaši polohu. Systém příbřežních bójí však nemizí, ale získává inteligenci.

Trochu historie: Jindřich VIII. odstartoval pravidelné bojkování v r. 1514, když udělil královskou výsadu Společnosti Trinity House, aby se postarala o navigační značení na řece Temži. Jeho dcera Alžběta I. rozšířila plnou moc Společnosti na „vybojkování a zamajákování“ celého pobřeží Anglie. Od r. 1604 se řídící orgán skládá ze Starých Bratří a Mladších Bratří s bohatou minulostí Premierů jako William Pitt a Vévoda z Wellingtonu v postavení Mistra. Později byl tento čestný titul převeden na Královské prince a dnes sídlí u Vévody z Edinburghu.

Trinity House dnes: tento orgán nyní udržuje 69 majáků, 9 majákových lodí a více než 500 jiných navigačních pomocníků zasahujících od námořní plavby po kanálech až po satelitní navigační servis okolo Anglie, Walesu, ostrovů okolo Kanálu a Gibraltar. Obdobou pro Irsko a Skotsko jsou Commissioners of Irish Lights a Northern Lighthous Board. Jelikož se elektronická navigace dnes stává normou, jsou náklady na tradiční navigační znaky stále důkladněji přezkoumávány. Třebaže to námořníci malých lodí nesou smutně, zprávy pravidelně ohlašují zrušení zvukových signálů z bójí a majáků, protože tyto jednoduché zvukové signály jsou považovány za méně a méně důležité. Některé majáky jsou dokonce vyřazovány, protože nejsou považovány za potřebné pro bezpečnou navigaci v některých částech pobřeží.

Rekreační jachtaři neodvádí nic na údržbu navigačních zařízení. Místo toho je správa majáků financována z Light Dues (poplatky za světlo) od komerčních lodí založené na registrované čisté tonáži. Světelné poplatky jsou běžně účtovány 35 pencí za tunu, maximální částka je 12 250 Liber za plavbu. Lodím je účtováno max. sedm plaveb za rok v domácích vodách, zatímco remorkéry a rybářská plavidla platí jednou za rok podle zaregistrované délky lodě.
Významným podnětem pro automatizaci majáků, světelných lodí a bójí je snížení nákladů na údržbu. Nyní je možné je vystrojit GSM nebo mobilním odpovídacím zařízením a zkontrolovat přes mobil, zda pracují správně, místo manuální kontroly spojené s výjezdem lodi. Některé si spouští selftest a výsledek pošlou jako zprávu (SMS, MMS). Typické je sledování napětí v akumulátorech, proudu v solárních panelech a kontrola zábleskových charakteristik. Vše může být přeneseno do PC, a tak celý systém bójí může být příjemně sledován z teplé kanceláře. To dá rozum, že tyto HiTech nevyčistí trus od racků, nenatřou a nepromažou. Některé bóje mají nainstalovánu GPS, a tak při změně standardní polohy, vyšlou varovnou zprávu podobně jako kotevní alarm.

Přítomnost GPS na bójích také znamená mít k dispozici přesné hodiny na časování světelných záblesků. Tyto mohou být použity synchronně pro několik svítících bójí současně. Například nové modrožlutě pruhované dočasné bóje varující před vraky, jejichž světla mohou být synchronizována prstencovitě okolo nového vraku. Tímto způsobem budou všechny zářit „žlutě a pak modře“ ve stejný čas. Jiné užití synchronizovaných majáků spočívá v osvětlení všech zábleskových znaků plavební dráhy v jeden okamžik. Většina kapitánů ví, jak těžké může být vybrat ze všech střídavě svítících bodů plavební dráhu v noci, v neznámém přístavu proti pozadí pobřežních světel. Ale jestliže všechny tyto znaky zasvítí naráz, dostáváte lem světel, podobně jako na přistávací ploše nebo silnicích, bývá mnohem snadnější najít vaši cestu. Mohou být dokonce naprogramovány sekvenční záblesky, aby pulsovaly kanálem před vámi. TH experimentuje s těmito kombinacemi v ústí řek Swale a Temže, aby zjistila, která variace světelných modelů je nejvhodnější. Např. dvě vstupní bóje svítící delší periodou ukazující začátek kanálu a potom všechny červené a zelené přerušovaně společně v páru. Také zkouší kombinaci synchronních záblesků se sekvenčními. Tak první boje blesknou společně a další pulsují sekvenčně podél kanálu. Mohou být dokonce použity k označení změny směru nebo hlásného bodu změnou jejich charakteristiky svícení. Co TH nechce, to je poplést lidi, protože tyto pokusy jsou stále v experimentálním stadiu.

AIS na bójích .To je skvělá idea, mít AIS (automatický identifikační systém lodí) na navigačních znacích. Jak jistě víte, AIS spočívá na informačním vysílání z lodí a jachet, které ukazuje jejich polohu, jméno, rychlost, směr plavby atd. Co by vysílaly navigační znaky? V podstatě by říkaly, kdo a kde je a zelené diamantové symboly na vašem mapovém plotru budou ukazovat jejich pozici. Ale jejich signál by mohl být snímán pouze kdyby váš přijímač akceptoval AIS /zpráva 21/ a ne mnoho běžných rekreačních zařízení to umožňuje. Některé AIS znaky jsou také schopny přenášet hydrometeorologické informace. TH říká, že jsou už jedni z největších uživatelů solární energie v zemi. Všechny jejich bóje mají solární panel. Energii z vln prozatím užívají některé irské bóje.

Co v budoucnosti? Správci majáků slibují, že vybaví 35 navigačních zařízení AIS v budoucích třech letech, ale dobře si uvědomují, že příliš mnoho informací vede k přetížení, je kontraproduktivní a to je to, proč nejsou už na všech bójích umístěny RACON (radarové transpondéry). Mapový plotr a obrazovka radaru mohou být rychle zaneřáděny.
Virtuální boje by mohly byt v budoucnosti odezvou na elektronickou navigaci. Jejich pozice by mohla být jednodušeji přenesena z pozemní základny a byly by ideální pro obklíčení nového vraku předtím, než tam budou uloženy reálné bóje. Je dokonce možné, aby se tečkovaná čára objevila na vašem mapovém plotru ukazujíc vyloučenou zónu. To by také informovalo váš autopilot, který by v otočce vyžadoval pozornost zvukovým signálem. Virtuální navigační znaky by nebylo možné zasáhnout a zničit lodí a nepotřebují údržbu! Ale změny podobné těmto nejsou možné přes noc. Kroky jsou to postupné a vyměřené, protože Lighthouse úřady jsou koneckonců stále řízeny zkušenými námořníky, kteří si uvědomují všechny problémy týkajících se navigace malých plavidel ve tmě a bouřlivé noci podél nehostinného pobřeží.

Z časopisu PBO volně přeložil Vratislav Čihák