fbpx
Oceněný jachtař a vůdce expedic Bob Shepton se pravidelně plaví v nejbouřlivějších oblastech světa. Na důchodce v třiatřicetistopé lodi Westerly Discus to vůbec není špatné.

 

V dnešní době se nemůžeme vymlouvat, že jsme o přicházející bouři nevěděli. Můj weatherfax nastavený na správnou stanici mi včas poskytne synoptickou mapu. Weatherfax už je zastaralý – nahrazují ho notebook, satelitní telefony, krátkovlnné vysílačky s modemy –, ale předpověď je stále k dispozici. Svým způsobem je to ostuda. Kdyby všechna ta elektronika odešla, nebudeme už umět určit, jaké počasí přichází, jen za pomoci barometru a pohledu na oblohu. Kolik z nás si stále pamatuje staré pomůcky jak například „rychlý vzestup za tlakovou níží, silný vítr nám brzo plavbu ztíží“?
Kromě předpovědi počasí na palubě existuje ještě další způsob, jak se vyrovnat se špatným počasím ještě než vyplujeme; tím způsobem je příprava. V roce 2010 jsem měl v posádce drsnou partu výborných horolezců, kteří se vydali na západní pobřeží Grónska, aby tam podnikali prvovýstupy. Když jsme byli připraveni vyrazit na zpáteční plavbu přes Atlantik od meteorologické stanice ve východní části Prinz Christian Sundu (kam jsme si zaskočili pro dánské pečivo), řekl jsem jim: „Chlapci, chci, abychom si vyzkoušeli vytažení bouřkových plachet.“ Což jsme pak také řádně provedli.
Ukázalo se to být moudrým opatřením, protože během téhle přeplavby jsme čtyřikrát stáli v driftu. Zejména když se přes nás přehnala bouře Danielle, která předtím byla tropickým cyklonem. Pro trysail mám na stěžni zvláštní drážku, která vede podél drážky pro hlavní plachtu. Plachtu skladuji v pytli u paty stěžně s jezdci už připravenými v drážce ještě před opuštěním přístavu. Traysailu já věřím. Slyšel jsem, že s dnešními materiály pro výrobu plachet čtvrtý ref bouřkovou plachtu nahradí. Ale jak chcete upevnit čtvrtý pár refovacích ok?
Bouřkové plachty jsme hodně používali, když jsme v roce 1994 pluli z východu na západ z Antarktidy kolem mysu Horn za stálých bouří nebo velmi silných větrů. Pokoušeli jsme se probojovat vpřed, ale já jsem nebyl s postupem zcela spokojen. Obvyklé pravidlo říká, že otěž trysailu má být připevněna k záďovému vazáku. I když tohle uspořádání je asi vyhovující pro driftování, pro plavbu se nehodí. Dopadlo to tak, že jsme se obešli bez trysailu a pluli na předobok jen s kosatkou č. 3 (cca 100% kosatka/genoa) na vnitřním stěhu, což se ukázalo jako účinné pro plavbu vpřed.
O mnoho let později jsem se v Atlantiku rozhodl, že povedu otěž trysailu kladkou na konci ráhna a zpět k uchycení na stěžni. Tak můžu ovládat vypnutí plachty a pomocí otěže hlavní plachty její úhel. Na téhle mojí lodi – druhé jména Dodo’s Delight (první byla taky Westerly Discus, podlehla však požáru při přezimování v grónském ledu) – takové uspořádání není tak účinné, protože trysail má trochu jiný střih, což nemá nic společného s velkou třináctkou našitou na plachtě.
Když se bouře blíží, už je pozdě na to kontrolovat takeláž. Měli byste to dělat denně, i kdyby to bylo jen dalekohledem z paluby. Kontrolujeme, že všechno – ať už venku, nebo uvnitř – je dobře zajištěno. Jsou záchranný ostrůvek a člun dobře připevněny? Jsou věci uklizeny v přihrádkách? Zůstanou věci na poličkách, kde teď jsou?
Tohle jsem se naučil ve strašném Čukotském moři mezi Ruskem a Amerikou na konci plavby Severozápadním průjezdem v roce 2012. Jedná se o mělkém moře, kde v podstatě není, kam se schovat. Foukal nám vítr o rychlosti 40 uzlů. Rozhodli jsme se nevyhledat jediný možný – ale nám neznámý – úkryt na pobřeží, protože foukal severní vítr, takže jsme na holý stěžeň uháněli k jihu. Během noci nestvůrná vlna s obrovskou ránou narazila do boku lodi a vše, co bylo na navigačním stolku – včetně počítače –, doslova vystřelilo na podlahu. Tahle zkušenost mi slouží jako dobrá připomínka, abych si to pamatoval.  
Za ty roky jsme museli použít všechny známé taktiky pro plavbu v bouřích, plus ještě pár dalších. Někteří lidé nejsou příznivci driftování bez plachet, protože se dostanete do situace, kdy stojíte bokem k vlnám, což je situace, která v extrémních podmínkách vede k převrácení. Já jsem tuhle taktiku nikdy nepoužil v extrémních podmínkách, ale přišel jsem na to, že je to docela pohodlný způsob, jak přečkat bouři, ačkoli příležitostně může zalamující se vlna zasáhnout bok lodi velice silně, čímž může předměty v kajutě změnit na střely.  

Devadesát šest uzlů u Faerských ostrovů

Pamatuji si hrůzostrašnou plavbu na Faerské ostrovy, celou dobu ostře proti větru. V přístavu na severu jsme zažili vítr silný 96 uzlů. Všechny rybářské lodi se vracely, takže jsme se museli přemístit. Zkuste si přesunout loď do návětrného stání proti větru o síle 96 uzlů – není to ani příjemné, ani bez rizika poškození. Pak jsme celou cestu zpět do Skotska pluli ostře proti větru. Poblíž mysu Wrath (Poznámka překladatele: Jde o nejseverozápadnější skotský mys, jehož jméno znamená „hněv“ nebo „zuřivost“.) jsme ve větru síly 9 – 10 Bft driftovali bez plachet a loď vždy vystoupala po nakloněném svahu vlny na její vrchol a na druhé straně pak klidně sklouzla dolů. Driftování bez plachet může být účinné, pokud bouře není extrémně silná.
Taky jsme driftovali s kosatkou přetaženou do návětří, trysailem nebo zarefovanou hlavní plachtou a kormidlem silně vytočeným proti větru. Jde o další pohodlný způsob, jak přečkat bouři, jehož výhodou je fakt, že příď směřuje proti vlnám a větru. Velel jsem dopravě lodi z UK do Las Palmas na Kanárských ostrovech. Téhle plavbě se obvykle přezdívá „cesta s mlékem“, ale tentokrát to bylo jinak. 1400 mil jsme pluli ostře proti větru. Jedna členka posádky upadla, takže jsme postavili loď do driftu a určili hlídku, aby se upadnuvší přes noc vyspala a my si mohli trochu odpočinout. Vždycky mě zaskočí, že ne každý, kdo se vydává na moře, ví, jak se správně driftuje. Osobně se domnívám, že byste měli vyplouvat na moře, aniž byste věděli, jak se to dělá, a vyzkoušeli si to pro případ, že budete potřebovat bezpečně zastavit.
 
Vedl jsem taky další horolezecký charter, a ačkoli tři zjevně odvážné ženy v posádce si daly přezdívku „Bobovi andílci“, byly poněkud ustrašené, když jsme se uprostřed Atlantiku řítili v silné bouři a velkých vlnách po větru jen na holý stěžeň, zatímco větrné autokormidlo si vedlo pozoruhodně dobře. Vítr nás hnal správným směrem, takže jsme se míle a míle kývali vpřed.
Taky si vzpomínám na silnou bouři u mysu Farewell na jižním cípu Grónska. Bouře jsou tu časté a uznávanou radou je držet se nejméně 100 mil jižně od mysu. Pluli jsme 140 mil jižně, ale stále jsme měli vítr v poryvech silný 65 uzlů, před kterým jsme ujížděli na holý stěžeň. V jednu chvíli jsem vystrčil hlavu průlezem a zeptal se: „Jak to jde?“ „Dobře, ale jen tak tak ji řídíme,“ zněla odpověď posádky. O dvě hlídky později – a zcela bez varování – nám obrovská vlna zdvihla záď a shodila loď dolů do údolí mezi vlnami, což nás převrhlo. Když se loď napřímila, objevila se malá trhlina v bortu a obložení na levoboku se posunulo o dva place. Mohli jsme ovšem stále plout a dopluli do Nuuku kvůli opravám.
Setkal jsem se s názorem, že jsme měli vléci lana, ale nemyslím si, že by nám to pomohlo při setkání s takovou ohromnou vlnou se strmým čelem. O několik let později jsem to zkusil, ale zkušenost nebyla dobrá. Hluboká níže postupovala proti výši nad Grónskem, izobary se zhušťovaly; když jsme byli šest mil od Upernaviku, vítr se otočil a zesílil v bouři. Otočili jsme se taky a pluli po větru. Setmělo se a kolem nás byl led – nic příjemného. O něco později velitel hlídky přišel do kokpitu a naléhal na použití vlečených lan. Zeptal jsem se ho, zda je si jist. „Bobe, tady je v sázce můj život.“ Neměli jsme jasnou představu, jak to udělat, ale brzo jsme ze zádi vypustili podivný shluk prázdné plynové lahve, řetězu, náhradní kotvy a dlouhého lana. Příliš nás to zpomalilo, což velmi omezilo schopnost manévrovat, takže jsme brzo všechno zase vytahovali zpátky. Řeknu k tomu tolik, že pokud plujete po větru, musíte loď udržet v pohybu, ale ten nesmí být moc rychlý. Jenom vy můžete posoudit, co to znamená pro tu kterou loď.

Driftovat, nebo plout dál?

Kdy byste měli driftovat? Mně je teď 79 let a začínám driftovat dříve, než jsem začínal před lety. Jistě, pokud plujete proti větru a loď skáče přes vlny a padá z nich s ranami hodnými dělostřelecké palby, je čas zastavit. Mnohem těžší je rozhodnout, kdy začít po bouři zase plout. Nyní s tím čekám déle, než by si někteří mladší členové posádky přáli, ale opatrnost není špatná věc.
Pokud existuje možnost najít úkryt, měli byste ho hledat, nebo zůstat na moři? To je zcela na osobním zvážení. Podaří se vám v bouři dostat do přístavu? Budete v přístavu krytí před větrem tohoto směru? Je v ústí řeky (mělká) police (pozn. překl.: nad kterou se zalamují vlny)? Najdete vstup do zátoky? Staré rčení zní: „Za bouře je lepší zůstat na moři.“ A pořád to může platit i v případě, že země je lákavě blízko. Pamatuji si na návrat z expedice na severozápad Grónska, kde Polly a Trish – dvě z Bobových andílků – uskutečnily první lyžařský přejezd třicetikilometrového hřebene Herbertova ostrova. Vpluli jsme do Barden Bugt, abychom tu zakotvili na noc a příštího rána pokračovali na jih. Náhle do nás udeřil čtyřicetiuzlový východní vítr. „V tomhle na moře vyplouvat nebudu,“ říkal jsem si.
Nastartovali jsme motor, otočili se a pomalu jsme na vysoké otáčky pluli proti větru. Slyšel jsem Polly, jak se modlí: „Ať motor vydrží, prosím.“ Bezpečně jsme se začali cítit teprve, když jsme spustili dvě kotvy a na jednom kotevním řetězu měli těžké závaží. Schovávali jsme se za koncovou morénou ledovce, který sestupoval do zátoky. Stále jsme kontrolovali, zda se vítr neotočí, což by nás nasměrovalo proti moréně. Ale spali jsme dobře a další den se vítr zmírnil.
Na své třiatřicetistopé šalupě Westerly Discus jsem udělal jenom hodně málo změn. Můj syn mi vyrobil laminátový kryt jako náhradu sprayhoodu, který by se mohl v horších podmínkách roztrhat. Namontoval jsem drážku pro traysail a vnitřní stěh s rolovací kosatkou velikosti č. 3, kterou je hodně zarolovanou možné použít i jako bouřkovou kosatku. To odstraňuje nutnost jít v bouřlivých podmínkách na přední palubu a umožňuje lepší vyvážení lodi za bouře. Mám záchranný ostrůvek, EPIRB ani satelitní telefon. Telefon dokonce poskytuje luxus v podobě možnosti posílat emaily. Jak vidíte, tak nejsme úplně odříznuti od světa, jak byli kapitáni v minulosti.
A pokud byste nabyli dojmu, že se plavíme jen v bouřích, tak vězte, že se o nás ví, že si užíváme i sluníčka a příznivých větrů!

Přeložil

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

Ještě nemáte účet? Staňte se členy teď!

Přihlásit k účtu